Vánoční besídka

V pátek 3. 12. 2010 se nám, studentkám VOŠZ a SZŠ, vstávalo lépe než jindy. Šli jsme totiž s dramatickým kroužkem dělat radost dětem naší pohádkou „O Karkulákovi“. Vyrazili jsme již v osm hodin ráno. Měli jsme všichni určitě velkou trému. Zahrát dobře pohádku, aby se to dětem líbilo, je náročný úkol. Také jsme měli starost, aby děti měly dost respektu z čerta, ale zároveň se ho nebály. Všichni jsme se moc a moc snažili a vložili do toho spoustu sil. Snad se nám to povedlo. Všem dětem jsme rozdávali dárečky, které jsme vyrobili na Domově mládeže Komenského ve výtvarném kroužku a získali jsme na ně dotace z grantu Královehradeckého kraje.

Jak to všechno probíhalo? Nejprve jsme zavítali do Mateřské školy Lentilka, chodí do ní děti s vadami zraku. Musíme je velmi pochválit, většina byla hodná a spolupracovala. Braly vážně slova Mikuláše, který hodnotil jejich celoroční chování, líbili se jim krásní andělé a obavy z čerta se obešly bez slziček. Z naší pohádky měly děti velkou radost a závěrem nám předvedly, co se naučily. Školka je krásně vybavená, dýchla zde na nás pravá vánoční atmosféra a jsou zde milé paní učitelky. Následovala nelehká přeprava do Prointepa, což je škola a školka pro děti handicapované – s mentálním a fyzickým postižením. Ze začátku jsme nevěděli, jak se k  dětem chovat, jak moc je postrašit a jak na ně mluvit. Mikuláš to ale zvládl na jedničku, andílkové mu pomáhali a čertíci jen mírně strašili. I děti, které byly na vozíčku, se hodně snažily, řekly básničku a byly rády za každou drobnost. Velmi nás nadchla jejich bezprostřednost a radost z našeho vystoupení. Bylo to zde jiné a pro některé z nás hodně překvapivé. Děti jsou velmi šikovné, milé a ve škole se snaží. Jejich rozzářené úsměvy nás všechny moc potěšily. Každému asi hlavou proběhla myšlenka, jaké máme štěstí, že jsme zdraví, a jak je to důležité. Máme velkou úctu k lidem, kteří se o tyto děti starají, protože to musí být velice těžké. Na děti z Prointepa budeme dlouho vzpomínat a držet jim palce, aby to zvládaly tak skvěle jako doposud. Bylo to dojemné a krásné. Odcházeli jsme s pocitem, že i z maličkostí se dá udělat radost, která těší oboustranně. Text: V.Kmentová z názorů žáků 1.G a 1. H  VOŠZ a SZŠ – Domov mládeže Komenského v Hradci Králové.

Více informací  v naší fotogalerii.