Česká škola

Přihlásit se k odběru zdroj Česká škola
Portál pro české základní a střední školy, který přináší především aktuální zprávy z rezortu školství.Michal Komárekhttp://www.blogger.com/profile/17889474974020843774noreply@blogger.comBlogger23523125
Aktualizace: 46 min 30 sek zpět

„V katastrofickém scénáři by to mohlo znamenat absolutní krach systému,“ říká ředitelka školy k návrhu úspor na „inkluzi“

3 hodiny 52 min zpět
Ministerstvo školství přišlo s návrhem, jak ušetřit peníze za inkluzivní vzdělávání. Chce výrazně omezit peníze na asistenty pedagoga, kteří pomáhají handicapovaným žákům. „Může to pro nás být zlomové,“ bojí se ředitelka speciální školy v Ústí nad Labem, která v Česku sdružuje zřejmě nejvíce postižených dětí. Reportáž přináší iDNES.cz.


Agresivních dětí je ve Speciální základní, mateřské a praktické škole v Ústí nad Labem víc. Škola se totiž stará o šedesát autistů i děti s jiným postižením nebo psychickými poruchami, jejichž náladu nemohou vychovatelé nikdy předvídat.

„Chtěli jsme zvládnout to, co jiné speciální školy ne. Pokud dítě nemůže na základní školu, tak jde do školy speciální, pokud ani tam to nejde, jde k nám. A to nám nyní podráží nohy,“ říká ředitelka Martina Brhelová. Její škola příští rok spadne do vážných finančních problémů. Hrozí, že nebude mít peníze na asistenty pedagoga, které nezbytně potřebuje.

Ministerstvo chce totiž ušetřit peníze vynakládané na inkluzivní vzdělávání, které stojí víc, než se čekalo. Zjistilo, že některé školy nevyužívají účelně peníze, které dostávají na asistenty pedagoga, a připravilo vyhlášku, která má „zajistit efektivní nakládání s finančními prostředky ze státního rozpočtu na využívání personálního podpůrného opatření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami“.

Jinými slovy - ušetřit přes miliardu korun vynakládaných na asistenty pedagoga, tlumočníky českého znakového jazyka nebo přepisovatele pro neslyšící.

Systém financování na příští rok je podle ředitelky Brhelové nevyjasněný. „Doufám, že se brzy dozvím, co nás čeká. Příští rok pro nás může být určitě zlomový,“ říká. Podle ní zatím není možné odhadnout, jak velký finanční výpadek hrozí. „V katastrofickém scénáři by to mohlo znamenat absolutní krach systému, protože děti jsou ve školách, zaměstnanci jsou ve školách, a teď na ně nebudou peníze,“ dodává.

Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Zásadní reformu vzdělávání brzdí i rodiče, shodli se odborníci

6 hodin 40 min zpět
Zásadní reformu vzdělávacího systému brzdí kromě nedostatku peněz ve školství i postoj rodičů, kteří od škol očekávají klasické metody výuky. Shodli se na tom školští odborníci v diskuzi na včerejší konferenci Perpetuum. Lidé si podle nich neuvědomují, že tématika školství souvisí s budoucí prosperitou země a ovlivní kvalitu života jejich dětí. Současné české školství se přitom musí reformovat, aby dokázalo mladé lidi připravit na svět plný změn, uvedli. Informuje ČTK.


Ondřej Šteffl (facebook.com)Podle ředitele společnosti Scio Ondřeje Šteffla rodiče často očekávají, že výuka bude taková, jakou si ji sami pamatují. Nekladou důraz na to, co se dítě ve škole naučilo, ale spíše se zajímají o jeho známky. "Takových rodičů je většina a dokud se to nezmění, tak školství nemá důvod se měnit, protože vyhovuje poptávce rodičů," řekl Šteffl.

Podle Šteffla by ministerstvo mělo investovat více do osvěty, aby rodiče začali problematiku školství lépe chápat. "Ideální by bylo, že by rodiče začali víc přemýšlet o tom, že vzdělání připravuje jejich děti na budoucí život a že vzdělání není jen titul nebo maturitní vysvědčení, ale že to má smysl, který se odrazí v jejich budoucím životě," řekl.

Většina lidí i politiků si podle něj myslí, že je správné mít jednotný školský systém s jedním rámcovým vzdělávacím programem a všechny děti se mají učit totéž. To ale podle něj nemůže vyhovovat všem. Školský systém by proto měl být pestrý a různorodý, myslí si.

Bohumil Kartous ze společnosti EDUin upozornil, že rodiče mají stále představu, že si děti musí vybrat, čím se chtějí stát. To je ale špatně. "Je třeba prosazování větší míry všeobecných gramotností a hlavně prosazování toho, že je nutné ve vzdělávacím systému rozvíjet talent, nadání a zájmy nastupujících generací, protože (...) končí doba, kdy máme jedno zaměstnání na 40 let," řekl.

Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Veronika Valíková: Státní maturita z češtiny je přebujelý centralizovaný kolos, výsledky nepřináší

7 hodin 10 min zpět
Současný model maturity z českého jazyka a literatury je nevyhovující. Je zbytečně finančně náročný, pro učitele představuje velikou administrativní zátěž, pro studenty není zásadním přínosem. Spíš naopak – pod vlivem posledních změn jsou učitelé nuceni škrtat v maturitních seznamech četby a věnovat se v mnohem větší míře zbytečným pojmům a mnohdy přežitým formálním rysům jazyka. Shodla se na tom většina účastníků konference Společnosti učitelů českého jazyka a literatury (SUČJL), která se konala 11. listopadu v Olomouci.


Konferenci zahájila přednáška Mgr. Jiřího Hrabala PhD O povaze literárních pojmů a jejich smyslu pro výuku literatury (pan doktor není příznivcem přemnožení anafor a epizeuxí v didaktických testech), pokračovala seminářem docentky PhDr. Boženy Bednaříkové Četl Heina, nebo Heineho? aneb Jak se skloňují cizí vlastní jména v češtině. Následoval workshop Veroniky Valíkové O archetypálních tématech v literatuře a příspěvek Karla Lippmanna Výuka literatury na SŠ se zřetelem ke smyslu vzdělání, který přečetla Lenka Dohnalová.

Oldřich Botlík se s účastníky konference propojil pomocí informačních technologií a hovořil o struktuře gramatických chyb ve slohových pracích maturantů.

Odpoledne byly hlavním tématem problémy, které jsou v posledních letech spojeny se státní maturitou z ČJL. Panovala shoda, že učitelé i naši studenti jsou kritičtí nejen centrálnímu opravování slohů (především k systému kritérií, sčítání bodů a neprůhlednému způsobu hodnocení), ale i k systému a předepsané formě zkoušení ústního (novinka posledních let, centralizovaná školní maturitní četba, vede ke škrtání titulů, seznam pětadvaceti bodů zase ke zformalizování zkoušky).

Z diskuse vyplynulo, že stanovisko SUČJL ke státní maturitě se nemění:

Nechť si stát (MŠMT) ponechá kontrolu nad maturitními testy (případně je rozšíří o jasný strukturovaný útvar, který bude možné centrálně opravit); zadávání a hodnocení slohových prací i ústní zkoušení by mělo být vráceno do kompetence škol.
Kategorie: Česká škola

Záznam kulatého stolu SKAV a EDUin: Jak by mělo ministerstvo školství komunikovat svoje záměry?

7 hodin 10 min zpět
Co by měla obsahovat komunikační strategie ministerstva a jak by měla vypadat moderace odborné diskuze ve vzdělávání? Co si představujeme pod transparentním systémem připomínkových řízení strategických dokumentů? Jak by mělo ministerstvo zohledňovat názory odborné veřejnosti? Co už se v minulosti podařilo a můžeme na tom stavět a čemu se vyvarovat? Taková byla minulý týden témata kulatého stolu SKAV a EDUin. Diskutovali: Bohumil Kartous / EDUin, Jindřich Kitzberger / Duhovka Group, Centrum školského managementu PedF UK, Petr Kulíšek / Národní síť MAS, Klára Laurenčíková / ČOSIV , Petr Pavlík / MŠMT, Ondřej Šteffl / Scio.





Kategorie: Česká škola

Učňů je málo a často do školy ani nepřijdou. Chybí návyky z rodiny, říká ředitel

7 hodin 10 min zpět
Do jihočeských středních škol loni nastoupilo zhruba 27 tisíc žáků. Studenti učilišť tvořili necelou pětinu. Zájem o učňovské obory dlouhodobě klesá. S problémem se potýká i Střední škola polytechnická v Českých Budějovicích, kde kvůli nezájmu dokonce jeden obor vůbec neotevřeli. Reportáž přináší Český rozhlas.


„Zedníků jsme mívali třídu, dříve dokonce dvě a více tříd. Teď máme devět zedníků v ročníku, což je velice málo. Přitom firmy si zedníky žádají, ale děti to nereflektují. Možná je odrazuje práce venku, montérky, vápno,“ komentuje ředitel Luboš Kubát.

Obor montér suchých staveb dokonce škola v letošním roce vůbec neotevřela. Přihlásil se pouze jeden zájemce. „Je to škoda, protože sádrokartonáři mají opravdu hodně zakázek. Náš učitel odborného výcviku je se žáky druhého a třetího ročníku stále na zakázkách, práce je spousta. Ale co si budeme povídat, je to nejlevnější pracovní síla a děti jdou radši na maturitní obor, byť na to třeba nemají, prostě to zkouší,“ dodává Luboš Kubát.

Problém vidí zejména v upadající morálce žáků a často podceněné výchově rodičů. „Takovým hlavním ukazatelem je velká absence. Nemají vypěstované z rodinného života návyky, že musí ráno vstát a dojít do školy. Po cestě je spousta lákadel, obchodní domy a mnozí prostě do té školy nedojdou. Jsou nespolehliví a absence je opravdu veliká,“ popisuje.

  Celý text a reportáž ke stažení naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Výsledky PISA 2015: V týmovém řešení problému jsou dívky lepší než chlapci

7 hodin 10 min zpět
„Ve všech zúčastněných zemích mají v oblasti týmového řešení problému dívky statisticky významně lepší výsledky než chlapci,“ uvádí mimo jiné Česká školní inspekce v národní zprávě o výsledcích mezinárodního šetření PISA 2015 v oblasti týmového řešení problému. Součástí zprávy jsou zjištění z dotazníkového šetření a zpráva také podrobněji představuje typy dotazníků používaných v rámci mezinárodního šetření PISA.


Nejlepšího výsledku dosáhli žáci v Singapuru, následovaní žáky z Japonska, Korey5, Kanady a Estonska, přičemž hodnoty výsledků mezi skóre Estonska a Japonska se liší o 17 a mezi hodnotami Estonska a Singapuru je rozdíl dokonce 26 bodů. Žáci z České republiky dosáhli výsledku 499, který je na úrovni průměru zemí OECD, podobně jako žáci z Norska, Slovinska, Belgie, Islandu, Portugalska, Španělska a vybraných provincií Číny. ¨

Za žáky z České republiky a pod průměrem zemí OECD se umístili například žáci z Francie, Lucemburska, Itálie, Maďarska a také Slovenska.

Ačkoli se může zdát, že právě oblast týmového řešení problému je z hlavních gramotností sledovaných projektem PISA nejbližší matematické gramotnosti, ukazuje se, že není možné hovořit o jednoznačné souvislosti výsledků v matematické gramotnosti a výsledků v oblasti týmového řešení problému. Česká republika se řadí mezi země, pro které je průměrný bodový výsledek v oblasti týmového řešení problému o něco lepší než průměrný bodový výsledek ve třech hlavních gramotnostech. Ve všech zúčastněných zemích mají v oblasti týmového řešení problému dívky statisticky významně lepší výsledky než chlapci. Porovnáním rozdílů ve výsledcích uvnitř škol a mezi školami se opět potvrdilo, že se Česká republika řadí k zemím, kde výsledky žáků závisí na tom, do které školy žák chodí.

Zpráva je ke stažení zde
Kategorie: Česká škola

Radek Sárközi: Má ministerstvo školství dostatek peněz na navýšení tarifních platů učitelů?

21 Listopad, 2017 - 13:18
Pedagogická komora získala z více nezávislých zdrojů informaci, že kraje neobdržely od MŠMT dostatečné množství prostředků na navýšení tarifních platů. Reálně tedy hrozí, že učitelé i další pedagogičtí pracovníci přijdou o část nenárokové složky platu.

Radek Sárközi (pedagogicka-komora.cz)Konkrétně učitelé sdílejí tento dopis z krajského úřadu:

"Výše finančních prostředků na navýšení od 1. 11. 17 byla každé organizaci krácena o 1,3 %, a to z důvodů nepokrytí celé dotace ze strany MŠMT, které krátilo dotaci jednotlivým krajům o stejné procento. V případě, že tyto účelově poskytnuté finanční prostředky na 2 měsíce roku 2017 nebudou plně postačovat na krytí nárůstu platových tarifů zaměstnanců Vaší organizace vyplývající z novely nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, musíte jeho realizaci zabezpečit z ÚZ 33353, tj. přímých výdajů na vzdělávání. V této souvislosti Vás žádáme o sdělení, zda uvedené krácení dotace bude důvodem ke snižování nenárokové složky platu Vašich zaměstnanců (zejména osobních příplatků)."

Pedagogická komora již dříve připravila na toto téma anketu, do níž se zapojilo 300 učitelů. Ve své tiskové zprávě upozorňuje, že odebírání osobního příplatku z důvodu nedostatku financí je nezákonné, a nabízí doporučení, jak se proti němu bránit:

Pedagogická komora, z.s., uspořádala mezi učiteli anketu ke zvyšování platů. 80 % respondentů uvedlo, že jim byl zvýšen tarifní plat o 15 % a ostatní složky platu jim nebyly sníženy. 5 % učitelů ale uvedlo, že jim byla snížena některá z ostatních složek platu.

„Jak již bylo v minulosti opakovaně publikováno, osobní příplatek lze snížit nebo odejmout jen v případě, že se změnily okolnosti, za kterých byl přiznán, nikoliv z důvodu nedostatku finančních prostředků,“ říká právník ze spolku Pedagogická komora Pavel Šimáček.

K tomuto postupu vydal Nejvyšší soud judikát už v roce 2013: „Ke snížení nebo odnětí osobního příplatku přiznaného zaměstnanci, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků (§ 131 odst. 1 zák. práce), může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, došlo-li k takovému zhoršení výsledků jeho pracovní činnosti posuzovaných podle množství a kvality, které odůvodňuje další poskytování osobního příplatku v menším rozsahu nebo které vyžaduje jeho odnětí.“
(http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/2AE0CC984393FD3FC1257B2500520379?openDocument&Highlight=0)

Pokud by pedagogickému pracovníkovi byl předložen nový platový výměr se sníženým osobním příplatkem, měl by trvat na odůvodnění. V případě, že odůvodnění uvedeno je (nebo bude doplněno později) a zaměstnanec s ním nesouhlasí, nemusí se obávat, že by podpisem platového výměru vyjádřil souhlas. „Podpis platového výměru pouze prokazuje skutečnost, že s ním byl zaměstnanec seznámen, nikoliv že s ním souhlasí. I po podepsání nového platového výměru tedy může zaměstnanec podat podnět k inspektorátu práce pro porušení zákona,“ dodává Pavel Šimáček.“

Celou citovanou tiskovou zprávu naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Ivan Langr: Prodlužme povinnou školní docházku. Přibývá dětí, které po ZŠ míří rovnou a plánovaně na úřad práce.

21 Listopad, 2017 - 10:09
Dětí, které hned po ukončení povinné školní docházky – zjednodušeně řečeno po absolvování celé nebo i jen části základní školy – zamíří rovnou a plánovaně na úřad práce, stále přibývá. Jen v loňském roce bylo takových mladistvých bez kvalifikace v Libereckém kraji evidováno přes 220, republikově jde o tisíce dětí, které jsou pak takřka nezaměstnatelné. Pocházejí povětšinou ze sociálně slabých rodin (mnohdy s menšinovým zastoupením), které na základě dlouhodobě předávaných generačních vzorců preferují systém sociální podpory a příslušnost k tzv. underclass před tím motivovat své děti k dosažení (odborné) kvalifikace a zvýšení jejich šance na následné uplatnění.

Ivan Langr (liberec.cz)
Zacyklované generační vzorce si přitom svou daň vybírají už v útlém věku dítěte. Příkladem může být třeba čerstvá zkušenost pedagogů z jedné mateřské školy v Liberci (patrně nikoli ojedinělá), kteří u tříletého dítěte ze sociálně slabé rodiny pozorovali, jak si přirozeně hraje nikoli na obchod, školu aj., ale na „sociální úřad“ a vyplácení dávek, tedy na reálnou zkušenost zažitou ve své rodině. Ostatní děti ve třídě přitom nedokázaly obsah této hry vůbec pochopit.

Jednou z možností, jak tyto negativní trendy zkusit změnit, je prodloužit stávající devítiletou povinnou školní docházku až na práh dospělosti, tedy do 17 či 18 let věku. Tedy vlastně stanovit povinnost absolvovat po ZŠ nejméně dvouletý či tříletý učební obor a získat například výuční list v některém z řemesel.

Nastiňme si jen strukturovaně, jaké by to mohlo mít kladné i záporné dopady v oblasti vzdělávací i sociální.

Klady:

- zvýšení kvalifikace dětí ve věku 15+, které by jinak ukončily docházku po ZŠ,
- snížení počtu mladistvých v evidenci ÚP a možnost použít ušetřené prostředky z dávek jako podporu pro jejich vzdělávání,
- zákonná povinnost je relativně snadno vymahatelná stejně jako v případě ZŠ,
- zvýšení počtu studentů na učilištích s řemeslnými obory, které upadají,
- uspokojení poptávky zaměstnavatelů po kvalifikované pracovní síle (dělníci, řemeslníci),
- postupná změna negativních generačních vzorců v některých sociálně slabých rodinách,
- postupná změna pohledu většinové společnosti na počínání některých sociálně slabých rodin,
- změna mnohdy oboustranně vyhraněného sociálního klimatu ve společnosti směrem k vyšší míře soudržnosti.

Zápory:

- jde spíše o represivní než o pozitivně motivační způsob,
- část dětí i přes toto opatření propadne sítem,
- ve vzdělávacím systému budeme udržovat i ty děti, které o to nemají zájem, nebo jsou obtížně vzdělavatelné,
- opatření nebude mít dostatečnou podporu v samotných rodinách, které to postihne.

O prodloužení povinné školní docházky se uvažovalo na vládní úrovni již několikrát, nikdy však nebyla realizována. Jsem přesvědčen, že stojí za to detailní společenskou diskuzi o tomto tématu, nebo jeho reálných alternativách znovu otevřít, a mám pro to i oporu v různých sociálních organizacích i mezi představiteli menšin. Chování dospělých a rodičů již změnit nedokážeme, u jejich dětí a dalších generací však můžeme uspět.

Autor je náměstek primátora Liberce pro školství, sociální věci a kulturu
Kategorie: Česká škola

Výdaje na školství v poměru k HDP posledních 6 let postupně klesaly, připomíná spolek Pedagogická komora

21 Listopad, 2017 - 08:36
Výdaje na školství v poměru k HDP posledních 6 let postupně klesaly z 4,3 % (2011) na 3,7 % (2016). Přestože několik let HDP roste, na školství se to neprojevuje ani v absolutních částkách. Výdaje na školství v roce 2011 a 2016 byly prakticky totožné... „Kde je proklamovaná priorita školství?,“ ptá se Radek Sárközi ze spolku Pedagogická komora.



Zdroj: Pedagogická komora
























        




Kategorie: Česká škola

Martin Buber: Charakter druhých nemůže vychovávat a zušlechťovat ten, komu charakter chybí

21 Listopad, 2017 - 08:10
„Vzdělávání bez srdečného, přátelského vztahu mezi učitelem a žákem i okolnost, kdy učitel nežije tím ani nevěří tomu, čemu učí, nás, zdá se, provází od nepaměti. Charakter druhých, tedy to, co se podle Řeků vtiskuje a vrývá do lidské duše a ducha, nemůže vychovávat a zušlechťovat ten, komu samotnému charakter chybí, a nadto mu rovněž schází bytostná, a tedy i mravní integrita,“ píše Zdeněk A. Eminger na serveru iliteratura.cz v recenzi na Řeči o výchově Martina Bubera.

Eminger mimo jiné píše:


Martin Buber (wikipedia.org)Tři Buberovy řeči mají dvojí rozměr. Za prvé si všímají kladů i záporů tehdejšího vzdělávání a pojmenovávají základní, dalo by se říci tradované chyby a druhy napětí ve vztahu učitele a žáka. V tomto ohledu můžeme říci, že autorův rozhled po evropském školském systému první poloviny dvacátého století nabízí vcelku nelichotivý obraz, který paradoxně zažila i řada čtenářů narozených koncem sedmdesátých let, včetně autora této recenze. Ale nejde jen o fenomén moderní doby. Vzdělávání bez srdečného, přátelského vztahu mezi učitelem a žákem i okolnost, kdy učitel nežije tím ani nevěří tomu, čemu učí, nás, zdá se, provází od nepaměti. Charakter druhých, tedy to, co se podle Řeků vtiskuje a vrývá do lidské duše a ducha, nemůže vychovávat a zušlechťovat ten, komu samotnému charakter chybí, a nadto mu rovněž schází bytostná, a tedy i mravní integrita. Řečeno s Buberem: „Na celistvost žáka působí doopravdy jedině celistvost vychovatele, celá jeho bezděčná existence.“ Ne tedy stylizace do podoby vševědoucího a všemohoucího pedagogického pracovníka, ale přirozenost a ukotvenost v tom, co dělám, pro co jsem se rozhodl, v co věřím.

A za druhé je autorovo přemýšlení útěšné a dává naději těm pedagogům, kteří – když k tomu dostanou příležitost a prostor – mohou vychovávat a vzdělávat děti jiným než ryze technicistním a formalistním způsobem. Jde mu o vstřícný postoj k dětské svobodě, tvořivým potřebám (pudu) a hravé bezprostřednosti. „Poznání,“ píše Buber na počátku dvacátých let, „že se mladistvá spontaneita nemá potlačovat a že se má ponechat, aby dávala to, co je schopna dávat, umožňuje skutečnou výchovu.“ To nejdůležitější, co musí takový učitel udělat jako první, je snaha a pokora proměnit sám sebe. Jenom takový učitel má naději, že podpoří svého žáka, aby se „odvážil vyjít na cestu díla“. Při naprosto malých a zdánlivě obyčejných činnostech, jako je například malování „selského džbánu s větévkou kručinky“, vidí učitel na obrázcích svých dětí, z jakého prostředí pocházejí a jak se do nich vepsala rodinná výchova, a to v dobrém i špatném ohledu. Někteří žáci si všímají i detailů a jsou aktivní, tvůrčí a ve výtvarném projevu citliví. Jiní před sebou mají „jen“ vázu a v ní větvičku a nevědí, co si s tím vším mají počít. Váza ani větvička pro ně nepředstavují estetický ani citový prožitek. Nejsou jim symbolem něčeho slavnostního, posvátného a krásného.

A právě u takových drobností, u vysvětlování, rozlišování a vedení k jemnému, čistému pozorování, mají děti příležitost setkávat se s „hodnotovým žebříčkem, který sice není akademický, ale přesto je pevný. Setkávají se s věděním o dobrém a špatném, které je sice velmi individualizující, ale přesto zřetelné. Čím méně akademický je tento žebříček, toto vědění, čím více je indivudalizující, tím hlouběji děti toto setkání pociťují.“ Úloha, která učiteli podle Bubera přináleží a která je nezastupitelná, spočívá v tom, že dítěti skrze sebe, své ukotvení a poznání, svou cestu, víru a naději doslova otevírá svět.

Martin Buber: Řeči o výchově. Přel. Petr Sláma a Ruth J. Weiniger, Vyšehrad, Praha, 2017, 96 s.

Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Michael Novotný: Experiment v mateřské škole

21 Listopad, 2017 - 07:27
Předškolní věk je velice důležitým obdobím v životě dítěte, kdy převládá jakási všeobecná „senzitivita“. Dítě je zvídavé, touží bádat, zkoumat a objevovat dosud nepoznané, zajímají ho nové informace a také si začíná uvědomovat nejrůznější vztahy a souvislosti. Experimentální a badatelské činnosti v mateřské škole jsou vhodným prostředkem pro saturaci zmíněných potřeb. Při těchto činnostech je velice důležitým aspektem názornost, kdy děti potřebují jevy smyslovými orgány vnímat a na základ vjemu si pak uvědomují nejrůznější souvislosti. Také vlastní aktivita dětí je neméně důležitá. V duchu citátu Winifred Wardové, že pro dítě je daleko přínosnější to, co si samo prožije, než to, co je mu verbálně zprostředkováno dospělými, je praktické zapojení dětí do pokusů a experimentů důležité.


Experimentů a experimentálních činností můžeme v předškolním vzdělávání využívat velmi mnoho. Jsou experimenty, které dětem přiblíží přírodní jevy (voda, půda, vzduch, oheň), ale také například nejrůznější látky, se kterými se děti v běžném životě setkávají jen velice zřídka (jedlá soda, nejrůznější mycí a prací prostředky apod.). Vždy je však zapotřebí mít primárně na paměti bezpečnost dětí. Volíme tedy takové experimenty, u kterých jsme schopni tuto podmínku dodržet a splnit. Osobně se nevyhýbám ani experimentování s ohněm, protože jsem schopen pokus provézt zajímavě a přitom bezpečně.

Prezentace konkrétních experimentů:

Tajemné kreslení:

K tomuto experimentu budeme potřebovat sklenici, jedlou sodu nebo kypřicí prášek do pečiva, vodu, papír a štětec. Ve sklenici smícháme lžičku kypřicího prášku (nebo jedlé sody) a lžičku vody. Vznikne nám tak vysoce koncentrovaná kapalina. Do této kapaliny namočíme štětec a na papír nakreslíme libovolný obrázek. Ten pak necháme důkladně zaschnout. Poté suchý obrázek pomalu přetřeme obarvenou vodou (hodně zředěnou barvou). Hotovo!!! Obrázek se nám zviditelnil.

Sopka:

Pro tento pokus budeme potřebovat modelínu, skleněný válec nebo větší zkumavku. Prášek do pečiva, mycí prostředek Jar, potravinářské barvivo a ocet. Z modelíny si vymodelujeme sopku a dovnitř sopky umístíme skleněný válec nebo větší zkumavku. Pokud nemáme, postačí vnitřek sopky „vystlat“ igelitovým sáčkem. Poté nalijeme do ústí válce mycí prostředek Jar a zasypeme práškem do pečiva (množství vždy záleží na velikosti a hloubce válce, proto doporučuji, experiment si před aplikací v MŠ nejprve vyzkoušet). Pak na Jar s kypřicím práškem přiléváme ocet. Tyto látky spolu reagují tak, že ze sopky vystupuje hustá pěna. Pro viditelnější efekt můžeme přisypat také potravinářské barvivo.

Světelný zdroj z brambor:

Potřebujeme sedm hliníkových nebo měděných kabelů či drátů o délce cca 14 centimetrů. Kabely očistíme od bužírky a konec prvního (A) kabelu zasuneme do brambory. Druhý kabel (B) namotáme na zinkový hřebík a z druhé strany zastrčíme do té samé brambory. Volný konec (A) zastrčíme do další brambory a z druhého konce brambory zastrčíme další kabel. Takto postupujeme do doby, až budeme mít spojen všechny brambory hliníkovými kabely. Bude nám tedy u první brambory koukat konec připevněný na hřebíku a z poslední brambory konec posledního kabelu. V tmavé místnosti pak konce kabelů přiložíme k diodě (dá se zakoupit v jakémkoli elektru) a ta se nám rozsvítí. Pokud se tak nestane, prohodíme póly kabelů na diodě.

Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Plán rušení škol narazil

21 Listopad, 2017 - 07:11
Přehodnoťte změny a navrhněte celkovou úpravu školství v regionu. K takovým závěrům nyní došla skupina, která zkoumá slučování oborů středních škol a učilišť v Karlovarském kraji. „Změny týkající se krajských středních škol byly předloženy procedurálně úplně nevhodně, bez patřičných odborných podkladů, bez diskuze se samosprávami a prosazeny silově. Pracovní skupina tak poslala zastupitelům jasný signál, že to takhle prostě nejde,“ uvedl člen skupiny a krajský zastupitel z Lokte Petr Zahradníček. Právě on poslední závěry skupiny zveřejnil. Předpokládá přitom, že zastupitelstvo doporučení přijme, když skupinu kvůli posouzení schválených změn zřídilo. Informuje MF DNES.

Jaroslav Bradáč (kr-karlovarsky.cz)Krajský radní pro školství Jaroslav Bradáč má ale k odhlasovaným doporučením výhrady. Někteří členové podle něj na jednání dorazili s tím, aby návrh rovnou smetli ze stolu. Upozornil, že zastupitelstvo nakonec může rozhodnout jakkoli.

„Zastupitelstvo je suverén a může udělat cokoli, pokud se proto většinově rozhodne. Já jen doufám, že zvítězí zdravý rozum a zájem o rozvoj našeho školství,“ uvedl. Ujistil také, že mají společně s kolegy úpravu všech oborů rozmyšlenou a pracují na ní. Po středních školách by měla na řadu přijít gymnázia. „Všichni vědí, že je to ve zdejším školství špatně, ale jakmile máte tomu či onomu v uvozovkách sáhnout na jeho školu, tak se začne čertit a veškerý zdravý rozum jde stranou,“ podotkl.

Celý text naleznete v dnešním vydání MF DNES
Kategorie: Česká škola

Do ústavů se loni dostalo 1559 dětí, jimž nebyly ani tři roky

21 Listopad, 2017 - 07:04
Do dětských domovů se loni dostalo 1559 dětí, kterým nebyly ještě ani tři roky. Počet v posledních letech klesá jen pomalu. Neubývá ani takzvaných kojeneckých ústavů. Zatím je zrušil jen Zlínský kraj. Vyplývá to z údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS). Informuje ČTK.


Organizace SOS dětské vesničky vyzvala budoucí vládu a také zástupce krajů, aby se zasadili o uzákonění zákazu posílat malé děti do ústavů. Pokud by chlapci a děvčata nemohli vyrůstat ve vlastní rodině, měli by se dostat k pěstounům či adoptivním rodičům. Spolek poukazuje na výzkumy, které prokázaly negativní dopad pobytu v ústavu na vývoj dětí.

"Narodí-li se miminko do milující rodiny, o jeho lásku a pozornost se uchází hned několik dospělých - rodiče, prarodiče i další příbuzní. Naopak v ústavu několik dětí soupeří o pozornost jediné dospělé osoby. Individuální potřeby dítěte tato osoba nemůže ani při nejlepší vůli naplnit," uvedla Michaela Poláková z organizace SOS dětské vesničky. Podotkla, že jídlo, přebalování i hraní má v ústavu pevně dané časy, u dětí se navíc sestry střídají.

Česko za velký počet dětí v ústavech a roztříštěnost péče mezi resorty práce, školství a zdravotnictví kritizoval Výbor OSN pro práva dítěte i další organizace. Podle asociace Dítě a rodina je ČR poslední zemí v Evropě, kde je možné do ústavu dávat děti do tří let. Například Slovensko zákaz uzákonilo pro tříleté děti v roce 2006, nyní se týká dětí do šesti let. V Polsku není možné do ústavů dávat děti do deseti let.

V ČR se zákazem počítala strategie péče, kterou v roce 2012 schválila tehdejší vláda. Podle tohoto dokumentu se děti do tří let neměly do ústavů posílat už od roku 2014, děti do sedmi let pak od roku 2016. Sobotkova vláda o zákazu jednala několikrát. Podle návrhu měl pro děti do tří let platit od roku 2023, pro děti do sedmi let od roku 2025. Kabinet to neschválil. Podle expertů se tak promarnila ideální šance k reformě péče. Všechny tři resorty totiž řídila ČSSD, ministryně a ministři se tak mohli snadněji dohodnout.

Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Valachová by šla do vedení ČSSD, nováčky ale část strany nerada

21 Listopad, 2017 - 06:00
Sociální demokraté řeší dilema: umožnit klikatou cestou usednout do vedení nováčkům, nebo si vybrat funkcionáře z ostřílených členů? V neděli kandidaturu na šéfa připustil nestranický hejtman Jiří Běhounek, včera ambice usednout do vedení Právu potvrdila poslankyně a bývalá ministryně školství Kateřina Valachová. Informuje deník Právo.


Kateřina Valachová (seznam.cz)Oba by však pro své cíle potřebovali změnu stanov, která smaže podmínku, aby v pozicích předsedy a místopředsedy seděli jen straníci s platnou legitimací starou nejméně čtyři roky. „Pokud by byly změněny stanovy a cítila bych podporu členů, tak bych aspirovala na pozici místopředsedkyně,“ řekla Právu Valachová.

Ta odešla z funkce na jaře po provalení dotační kauzy ve sportu, ve které byla zapletená i její náměstkyně Simona Kratochvílová. Valachová je ve straně od září roku 2015, na sjezdu v únoru 2018 to tedy budou teprve necelé tři roky. Změna stanov se kvůli umetení cesty nováčkům řadě představitelů ale nelíbí.

Celý text naleznete v dnešním vydání deníku Právo
Kategorie: Česká škola

Tomáš Feřtek: Žravého džina víceletých gymnázií už do lahve vrátit nemůžeme

20 Listopad, 2017 - 18:01
„O tom, že znovuobnovení víceletých gymnázií byla asi největší chyba počátku devadesátých let, existuje mezi odbornou a učitelskou veřejností víceméně shoda. Tehdy jsme vypustili z lahve džina, který konzumuje žactvo ve velkém, je víc a víc při chuti a nedaří se ho nacpat zpátky. Kromě jiného to staví na hlavu představy o společném vzdělávání (inkluzivní škole),“ píše Tomáš Feřtek pro Respekt.cz.


Tomáš Feřtek (eduin.cz)Feřtek pokračuje:

Jestliže ve specializovaných školách pro děti s nějakým problémem máme dnes necelá 4 procenta dětí (ve vyspělých vzdělávacích systémech to bývají 2 procenta), pak na víceletá gymnázia, což je vlastně tentýž typ škol, jen na opačné straně spektra, máme 10 procent populace – a ve velkých městech je podíl ještě větší. Přitom většina úspěšných vzdělávacích systémů takový typ škol vůbec nezná. Společné vzdělávání, jehož se neúčastní až pětina dětí, totiž moc společné není.

Zcela odlišný názor na to vcelku pochopitelně mají ředitelé víceletých gymnázií. A pak mnozí rodiče. Pro ty je víceleté gymnázium jedinou legální a bezplatnou únikovou cestou ze základky, s níž nejsou spokojeni. Pokud žádnou lepší nemají na dohled, pravidelně zvolí víceleté gymnázium. Nabízíme jim snad nějakou jinou cestu? Navíc pro příslušníka střední třídy je dnes prakticky povinností alespoň se v páté třídě o gympl pro své dítě pokusit. Jinak si o vás okolí myslí, že je vám potomek lhostejný.

Jedinou rozumnou cestou, jak zkrotit gymnaziálního džina, je vytvořit mu silnou konkurenci. Velká část rodičů by dítě na základní škole nechala (a nechává), pokud by měli (mají) pocit, že jim nabídne víc než gympl. Takové školy existují a lze se do nich zajít podívat, jak to dělají. Cesta je ověřená, funguje. Jen se jí zatím vydalo minimum škol. Kromě jiného proto, že ze strany státu se jim velké podpory nedostává. Pokud se to nezmění, následky sklidíme všichni. V pokračujících debatách, jak nejsou lidi, jak nikdo nechce dělat rukama, jak se zhoršují naše výsledky v mezinárodních testech, jak roste počet „nepřizpůsobivých“.

Tyhle řeči vedeme už léta. Tak už pro to konečně něco udělejme. Co by to mělo být, víme. Ale nerušme problematickou objížďku, dokud jsme neopravili hlavní cestu.

Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Děti věří budoucnosti v ČR méně než dřív, ukázal průzkum UNICEF

20 Listopad, 2017 - 15:03
Současná generace českých dětí ve věku mezi devíti a 17 roky je skeptičtější k budoucnosti a méně důvěřuje dospělým než jejich vrstevníci v minulosti. Ačkoli jsou děti stále poměrně šťastné v rodinách a s kamarády, zhruba čtvrtina dospívajících chce v budoucnosti žít jinde než v Česku. Vyplývá to z výsledků průzkumu, který pro český Dětský fond OSN (UNICEF) udělala letos v létě agentura STEM/MARK. Jeho autoři ho dnes při příležitosti Světového dne dětí představili novinářům. Informuje ČTK.


Pavla Gomba (repro ČT)"Dětství většinou spojujeme s radostí, s důvěřivostí, s určitou naivitou a bezstarostností a současně by se dalo říct, že přesně tyto věci se z dětství v Česku vytrácí," uvedla předsedkyně UNICEF ČR Pavla Gomba.

Zatímco při posledním obdobném průzkumu UNICEF v roce 2008 se 57 procent dětí domnívalo, že celková situace v ČR byla lepší než před deseti lety, v současnosti si to myslí třetina. Stejné množství dětí věří, že jejich život bude lepší než život jejich rodičů. Ti, kteří se do budoucnosti dívají s nejistotou, se bojí především kriminality, násilí a neschopnosti vlády řešit problémy.

Gomba upozornila, že děti nevnímají v ČR dostatečně silně základní principy demokracie. Necelá polovina dětí (46 procent) si myslí, že hlasování ve volbách je dobrý způsob, jak zlepšit situaci. Častěji jsou to chlapci a starší děti nad 14 let. V roce 2008 to bylo 55 procent dětí. Mladší děti na otázku často neumí odpovědět, nebo na to nemají názor.

Pětina odpověděla, že chce žít v dospělosti jinde než v ČR - většinou v USA. Z dětí starších 14 let by se z ČR chtěla odstěhovat čtvrtina, zůstat v Česku jich hodlá 56 procent. "Kdybych byla politikem, tak mi to dělá docela velkou starost, že děti jsou takto skeptické, co se týká stavu České republiky a budoucnosti," podotkla Gomba.

Ve srovnání s posledním průzkumem klesla důvěra dětí v dospělé lidi a veřejné instituce. Nejvíce stále věří rodičům a lékařům. Významně se zhoršil jejich vztah k prezidentovi, kterému jich před devíti lety důvěřovalo 43 procent, nyní to bylo 18 procent. Nejméně věří vládě. V roce 2008 měla důvěru 17 procent dětí, nyní o čtyři procenta méně.

Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Lenka Felcmanová (ČOSIV) reaguje na otázky a komentáře Jany Karvaiové k „ročnímu bilancování inkluze“

20 Listopad, 2017 - 08:35
Před týdnem, 13. listopadu zveřejnila Česká škola rozhovor s Lenkou Felcmanovou, která se za ČOSIV vyjadřovala k „ročnímu bilancování inkluze“. Dnes přinášíme její reakci na otázky a komentáře, které jí v diskusi adresovala speciální pedagožka a důsledná kritička „inkluze počesku“ Jana Karvaiová.

Jana Karvaiová: Proč ČOSIV tak nesmírně tlačila na zavedení inkluze , přestože i jim muselo být jasné, že připravená není? Možná by stačil rok dva, aby se vše doladilo…

Lenka Felcmanová: Jak vyplývá ze statistických ročenek školství, inkluze nezačala 1. 9. 2016. Děti s různými druhy zdravotního postižení (včetně zrakového, sluchového, tělesného i mentálního) se v běžných školách vzdělávají již déle než deset let. Např. v roce 2007 se 51 % dětí se zrakovým postižením vzdělávalo v běžných školách, v roce 2010 to bylo 60 % a v roce 2017 76 %. Nárůst počtu dětí s postižením v běžných školách je pozvolný a kontinuální. Více viz https://cosiv.cz/cs/2017/11/16/zvysovani-inkluzivity-ceskeho-skolstvi-je-dlouhodoby-proces-ktery-nezacal-1-9-2016/

V posledních letech nicméně ke vzdělávání nastupovaly silné populační ročníky a v některých regionech začal výrazněji stoupat počet dětí ve třídách. Z toho důvodu se stabilnější a předvídatelnější zajištění podpory pro tyto děti a jejich učitele stalo aktuálnějším problémem než dříve. Zástupci ČOSIV se v letech 2014 až 2015 účastnili projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání, jehož cílem bylo připravit analýzy a metodické materiály spojené se zavedením systému nárokových podpůrných opatření. V rámci projektu, jehož nositelem byla Univerzita Palackého v Olomouci a organizace Člověk v tísni, vzniklo 168 výstupů, mimo jiné také katalogy podpůrných opatření a metodiky pro asistenty pedagoga. Na projektu spolupracovali také zástupci Asociace pracovníků speciálně pedagogických center. Výstupy projektu jsou k dispozici zde http://www.inkluze.upol.cz/portal/vystupy/

Zástupci ČOSIV vyvinuli maximální úsilí, aby MŠMT mělo před přijetím novely veškeré relevantní podklady.

LF (citace odpovědi Lenky Felcmanové z původního rozhovoru): Věříme, že MŠMT dostojí svým závazkům vůči dětem se SVP a školám, které je vzdělávají a i v následujícím období bude financování podpůrných opatření zajišťovat v plném rozsahu

JK (reakce Jany Karvaiové): Ale my nejsme v kostele, abychom věřili. My ty peníze dostat musíme a víra nám nepostačuje. A podle vývoje, který je nastíněn (novela, která nebyla technická,ale šetřivá a novela novely, zatím v návrhu) prostě jen seškrtává,co se seškrtat údajně dá. Financování mělo být vyřešeno hned na začátku.Jenže bylo řešeno naprosto diletanstsky, jak jsem již psala v jiném článku.

Lenka Felcmanová: Zde se jen opakuji, že MŠMT mělo k dispozici kalkulaci nákladů, která se ukazuje být reálná. Nevím, z jakých dat MŠMT nakonec vycházelo při stanovení objemu prostředků na podpůrná opatření.Teto dotaz je třeba namířit na MŠMT.

Doplňující otázka České školy: Jak se v této souvslosti díváte na aktuální novelu Vyhlášky? Tam se přímo deklaruje, že novela má ušetřit cca miliardu korun. Šetřit se má hlavně na asistentech...

Lenka Felcmanová: S navrhovanou novelou zástupci ČOSIV zásadně nesouhlasí, v rámci vnějšího připomínkového řízení jsme vstoupili do kontaktu s řadou připomínkových míst a snažili jsme se naše připomínky uplatnit. Navrhované změny mohou reálně ohrozit kvalitu poskytované podpory pro žáky se SVP i profesi asistenta pedagoga. Dle mých informací byla velká část připomínkových míst proti přijetí novely v navrhovaném znění, uvidíme, jak nakonec dopadne vypořádání.

Jana Karvaiová: Vlastně ještě jedna, pro mě velice stěžejní otázka, na kterou vyžaduji odpověď. Proč byla zrušena příloha RVP ZV pro LMP žáky? A jaký to má význam pro tyto žáky. Upozorňuji dopředu, že jsem v problematice LMP žáků velmi kovaná, tudíž mě neopijí rohlíkem v podobě frází o IVP.

Lenka Felcmanová: Jednou z motivací ke zrušení přílohy Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením byla skutečnost, že narostl počet běžných škol, které tyto žáky vzdělávaly formou individuální integrace. Těchto běžných škol již bylo v roce 2015 cca 900 (tedy cca trojnásobek počtu základních škol praktických) a vyvstala potřeba řešit nesoulad učebních plánů RVP ZV a jeho přílohy, který zejména na druhém stupni činil problém v organizačním zajištění vzdělávání. Očekávané výstupy z přílohy byly přeneseny do rámcového programu, kde jsou u každého předmětu uvedeny jak standardní očekávané výstupy, tak ty minimální vycházející z přílohy. Očekávané výstupy tedy zůstaly nezměněné. Pro žáky s LMP byl nově stanoven očekávaný výstup pro cizí jazyk na prvním stupni, který spočívá v „seznámení se zvukovou podobou cizího jazyka“ a pro další cizí jazyk na druhém stupni. V případě, že dítě s LMP minimální očekávané výstupy reálně nedosahuje, je možné je ještě snížit, hranicí pro toto snížení jsou očekávané výstupy Rámcového vzdělávacího programu vzdělávacího oboru základní školy speciální. Možnost snížení očekávaných výstupů byla dříve řešena využitím podmiňovacího způsobu „žák by měl“, který byl použit u očekávaných výstupů v  příloze. Příloha RVZ LMP vycházela z osnov zvláštní školy, které byly nastaveny na možnosti žáků s hraničním intelektem, pro žáky s LMP zejména ve spodním pásmu nebyly bez dodatečného snížení dosažitelné. Tito žáci byli za minulého režimu, kdy osnovy zvláštní školy vzniky, spíše zbavováni povinné školní docházky, proto osnovy cílily spíše na žáky s IQ v pásmu 85 – 70. Žákům s LMP lze aktuálně nahradit vzdělávací obsah určitého předmětu jiným (např. u dalšího cizího jazyka), případně využít disponibilní dotaci pro posílení předmětů s praktickým zaměřením. V praxi jsou v běžné škole konkretizované minimální očekávané výstupy promítnuty v individuálním vzdělávacím plánu. Metodická podpora, kterou k tomuto účelu vydal Národní ústav vzdělávání je uvedena zde: https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=10722

LF (citace odpovědi Lenky Felcmanové z původního rozhovoru):... Je třeba zdůraznit, že naprostá většina škol (podle výsledků reprezentativního šetření, jehož výsledky budou zveřejněny příští týden 94 % ZŠ) má dlouhodobé zkušenosti se vzděláváním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.…

JK (reakce Jany Karvaiové): Naprostá většina škol má zkušenosti se vzděláváním především žáků s SPU nebo lehkými VPU. To nám vždy nějak zapomínají sdělit. Není to vyloženě zdravotní postižení, i když se jedná o vady vrozené. Zavedení termínu žáci se speciálními vzdělávacími potřebami jsme udělali mezi laiky hezký gulášek. To tohoto jednoho pytlíčku spadli žáci s dys poruchami, mentálně postižení, s všemi smyslovými vadami, tělesně postižení, ale také cizinci nebo žáci ze sociálně nepodnětného prostředí. Nikdo na to nemusí mít vysokou školu aby pochopil, že každé jednotlivé sortě v rámci toho velkého pytle SVP je třeba se věnovat úplně jinak. Tudíž – ano, 94% škol mělo zkušenosti, ale především s žáky, kteří nemají zase tak velkou potřebu specializované práce nebo ji škola byla schopná velmi dobře zajistit v rámci tzv. reedukační péče.

Lenka Felcmanová: Jak dokládají údaje z matrik škol zveřejňované ve statistických ročenkách školství, žáci se zdravotním postižením se v běžných školách vzdělávají dlouhodobě (včetně těch s tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním, poruchami autistického spektra aj). Výskyt těchto postižení u dětí ve věku docházky do základní školy je velmi různý. Je samozřejmé, že dominují děti se specifickými poruchami učení, kterých je v populaci nejvíce - 36 638 ve školním roce 2016/2017. Ve stejném školním roce mělo (bez přidruženého jiného postižení) zrakové postižení 589 žáků a sluchové postižení 730 žáků z celkového počtu 906 188 žáků v základním školství. Z reprezentativního šetření realizovaného s učiteli a řediteli základních škol vyplynulo, že převažující většina učitelů považuje za velmi či spíše snadnou práci s žáky s tělesným postižením (74 %) a zrakovým postižením (60 % učitelů). Jako velmi snadnou či spíše snadnou označila převažující většina ředitelů i učitelů také práci s žáky s chronickým onemocněním, vadami řeči a sluchovým postižením. Míru náročnosti práce s uvedenými cílovými skupinami hodnotili pouze učitelé a ředitelé, kteří měli se vzděláváním žáků s daným postižením zkušenost.

LF (citace odpovědi Lenky Felcmanové z původního rozhovoru):... . Ředitel školy dopředu ví, jaká konkrétní opatření má zajistit a dostane na ně také finance. .…

JK (reakce Jany Karvaiové): Ředitel to samozřejmě vůbec neví. Ledaže by to byl speciální pedagog, to pak ano. Proto by měl mít každý ředitel k ruce odborníka – školního speciálního pedagoga. Což v tak odhaduji 85% ředitelé nemají.

Lenka Felcmanová: Ředitel má tyto informace k dispozici v doporučení ze školského poradenského zařízení, které škola obdrží po vyšetření žáka. Jednotlivá podpůrná opatření jsou opatřena kódy, které následně vykazuje za účelem získání finančních prostředků na ně.

Redaktor (citace otázky z původního rozhovoru):.. Jak je to s nedostatkem odborníků, speciálních pedagogů? Často se v diskusích opakuje například výtka, že zatímco v Norsku nebo Finsku jsou ve třídě dva speciální pedagogové, u nás je tam jeden "běžný učitel" a jeden sotva zaškolený asistent pedagoga...

JK (komentář Jany Karvaiové): Na otázku vůbec není odpovězeno. Jen vymlouvavé řeči. Ve skutečnosti je to tak, že speciální pedagogové jsou na minimu škol Školní speciální pedagog působí pouze na malý úvazek. A navíc, se třese, zda mu bude prodloužen, protože o tom rozhoduje ŠPZ a ne ředitel školy. Za takto nastavených podmínek se do této práce nikdo nehrne. A další otázkou je stále horší absolventi tohoto oboru, roztříštěnost oboru, a v poslední době ještě další snaha ztížit studium speciální pedagogiky (proti čemuž protestovaly i univerzity). Než se změní celkové studium pna pedagogických fakultách, může nám zatím „utéct“ jedna ž dvě generace žáků ve školách, kteří nebudou mít dostatečně profesionální péči. Tudíž experiment na dětech.

Lenka Felcmanová: Co se týká přítomnosti speciálních pedagogů, je nový systém určitě lepší než předchozí, protože dříve škola mohla na finance na tyto pracovníky dosáhnout prostřednictvím prostředků Evropského strukturálního fondu v rámci nějakého projektu nebo příspěvku zřizovatele či sponzora apod. Nyní má možnost na základě systému podpůrných opatření získat 0,5 úvazku, některé školy čerpají prostředky na speciálního pedagoga také prostřednictvím podpůrného opatření speciálně pedagogické intervence. Nicméně situace by mohla být lepší, umím si představit, že by se tato pozice pro školy stala nárokovou a ředitel by na speciálního pedagoga dostával prostředky přímo podle počtu žáků, nikoliv přes systém podpůrných opatření. To samé by mohlo být i u asistentů pedagoga, kdy by alespoň základní úvazek mohl být odvozen od počtu žáků ve škole. Muselo by se to nastavit tak, aby systém neznevýhodňoval malotřídní školy, ale to by určitě šlo vyřešit. V jiných zemích to takto funguje, není důvod, proč ne u nás. Počet speciálních pedagogů na školách se zvýšil, také díky nové možnosti čerpání prostředků ESF. Aktuální informace o celkovém počtu těchto odborníků ve školách (financovaných ze státního rozpočtu, ESF a dalších zdrojů), určitě je ale možné nějaké údaje vyhledat ve statistikách MŠMT.

LF (citace odpovědi Lenky Felcmanové z původního rozhovoru): Co poradenští pracovníci velmi postrádají, je jednotná standardizovaná metodika pro přidělování podpůrných opatření. Existují jen velmi obecná doporučení,.....

JK (reakce Jany Karvaiové): Tak přesně tohle poradenští vůbec nepostrádají. Naopak, jsou nazlobení, že se z nich stávají pouze kvalifikované kancelářské síly, které vyplňují přednastavené formuláře, které jim často neumožňují samostatnou práci a vyjádření vlastních myšlenek. Poradenští jsou ti, co klienty znají pracují s nimi, a jsou dostatečně studovaní na to, aby sami, bez nějakých metodik, poznali,co klient potřebuje. Snaha o zavedení „standardů“ je dalším okleštěním jejich práce a je to i diskriminační vůči dětem, neboť děti nelze „napasovat“ do jakýchkoli standardů. Opět se to jeví jako snaha o úsporu. Nic víc. A o hodnocení sociálních systémů ať se snad ani paní nezmiňuje, zažila jsem to „hodnocení“ na vlastní kůži se svou maminkou a už bych to zažít nechtěla (a musela jsem bojovat jak lev).

Lenka Felcmanová: Představitelé Asociace pracovníků speciálně pedagogických center sami před časem navrhli materiál, který by umožnil jednotnější pohled na stanovení míry podpory ve vzdělávání. Díky absenci takové metodiky jsou poradenští pracovníci vystaveni tlaku ze všech stran – od rodičů a školy, která by uvítala nejvyšší míru podpory po státní instituce, které chtějí naopak šetřit. Jednotnější pravidla pro stanovování stupně podpůrných opatření umožňující shodu více hodnotitelů v rámci posouzení jednoho dítěte nám citelně chybí. V systému sociálních služeb bohužel není hodnocení úbytku funkcí dominantním nástrojem pro stanovení stupně závislosti, zde se stále vychází především z názoru posudkového lékaře. Pečuji o člena rodiny ve 4. stupni závislosti, tak vím, že ne vždy posouzení na místě odpovídá konečnému závěru.

LF (citace odpovědi Lenky Felcmanové z původního rozhovoru):... Ukazuje se, že pro rozvoj inkluzivní školy jsou klíčové jsou především metody a formy práce učitelů. Menší počet žáků ve třídě jistě může usnadnit individualizaci práce, bez znalostí efektivních metod výuky stavějících na odlišných individuálních potřebách žáků při učení však není všespásný...

JK (reakce Jany Karvaiová): Všespásný není, ale hodně podstatný je. A metody a formy práce prostě běžní učitelé nezvládají. Což potvrdila i inspekční zpráva , která se zaměřila na zjištění, jak jsou vzděláváni žáci se sluchovými vadami v běžných školách a ve školách zřízených podle §16,odst. 9. No a můžete hádat, jak to dopadlo. Ve prospěch speciálek. Protože tam pracují lidé, kteří ví,co dělat. Samozřejmě všude je co zlepšovat. Ale učit se na dětech? To mi přijde přes čáru a to ve chvíli, kdy to opravdu není potřeba, protože odborníků máme dost. Jen je neumí využít a zaplatit.

Lenka Felcmanová: Rozhodně bych si nedovolila tvrdit, že učitelé běžných ZŠ nezvládají metody práce vhodné pro děti se SVP. Jedná se např. o metody kooperativního učení, využívání multisenzoriálního přístupu apod., které řada pedagogů běžných škol velmi dobře ovládá. Co se týká zmiňované zprávy, ČŠI v minulém týdnu zveřejnila zprávu týkající se škol zřízených podle § 16 odst. 9, které vzdělávají žáky se sluchovým postižením. Zpráva se vyjadřuje mimo jiné ke skutečnosti, že řada žáků se sluchovým postižením se vzdělává ve speciálních školách pro jiný druh postižení, kde ne všichni učitelé jsou dostatečně kompetentní v komunikaci pomocí českého znakového jazyka. Doporučení z této zprávy je, že pokud mají být žáci s těžkým sluchovým postižením vzděláváni ve speciální škole, měla by to být škola zaměřená na toto postižení. Další doporučení směřují k posílení kompetencí pedagogů speciálních škol v komunikaci prostřednictvím znakového jazyka a znalostí v oblasti kultury osob neslyšících. Zpráva je uvedena zde: http://www.csicr.cz/cz/Dokumenty/Tematicke-zpravy/Tematicka-zprava-Vzdelavani-deti-a-zaku-se-sluchov

V případě dětí se sluchovým postižením je třeba rozlišit míru postižení. Žák s nedoslýchavostí kompenzovanou sluchadly se může velmi dobře vzdělávat v běžné škole v místě bydliště, žák neslyšící potřebuje pro rozvoj svého vzdělávacího potenciálu komunikaci prostřednictvím znakového jazyka. Zde je třeba zajistit, aby v rámci výuky byla uplatňována komunikace ve znakovém jazyce. I ze zahraničních zkušeností vyplývá, že v případě těchto žáků je jednou z vhodných variant např. vzdělávání ve speciální třídě běžné školy, kde jsou vyučující, kteří ovládají znakový jazyk. Zapojení těchto žáků v kolektivu školy je podporováno v rámci celoškolních projektů či společných učebních aktivit. V České republice je několik škol zaměřených na vzdělávání neslyšících žáků, pro mnohé rodiny jsou však nedosažitelné ve smyslu velké dojezdové vzdálenosti. Představa, že by svoje dítě dali v šesti letech na internát a vídali jej jen o víkendech a prázdninách je pro řadu rodičů nereálná. Musíme se tedy snažit vytvářet vhodné podmínky pro vzdělávání dětí s těžkým sluchovým postižením ve všech školách. I tomu napomáhá nová právní úprava možností poskytnutí finančních prostředků na tlumočníky znakového jazyka nebo dalšího učitele ve třídě.
Kategorie: Česká škola

Město zaskakuje za stát. Kvůli inkluzi zaplatí učitele

20 Listopad, 2017 - 07:30
Třídy, kde slabí žáci zaostávají za ostatními ještě více a talentovaní jdou dopředu mnohem pomaleji, než by mohli. Takové nebezpečí hrozí i na turnovských školách kvůli inkluzi - tedy zařazování žáků s poruchami v učení a v chování do běžných tříd. Město ovšem nechce, aby něco takového nastalo. A tak se radní usnesli, aby Turnov dal peníze na platy pedagogů, kteří se budou věnovat žákům, jimž kromě jiného dělá potíže sžít se s ostatními. Informuje MF DNES.


Tomáš Hocke (turnov.cz)Mzdy učitelů základních škol přitom nejsou podle zákona věcí měst a obcí, ale státu. Průlomové rozhodnutí turnovských radních by měli schválit zastupitelé ještě letos v listopadu. „Peníze na platy pedagogů poskytneme školám vůbec poprvé,“ říká starosta Tomáš Hocke. „Využijí je Základní škola Skálova a Základní škola 28. října.“

Pomoc z města vystačí každé ze škol na jednoho pedagoga pro celý školní rok. Radnice jim pošle 360 000 a 315 000 korun.

„Kdybychom základním školám nepřispěli na přijetí dalšího pedagoga, museli by na něj ředitelé vzít peníze z balíku pro ostatní učitele,“ upozorňuje Hocke. „Překročili jsme dosud nepřekročitelnou hranici. Do takové situace nás dostal stát a doufáme, že nás v ní nenechá dlouho.“

Podle místostarostky Petry Houškové přibývá na turnovských školách žáků, kteří potřebují speciální vzdělávání. Hlavně na prvním stupni se ale počty dětí ve třídách blíží až ke třiceti. Pro jednoho učitele je těžké věnovat se samostatně žákům s problémy a zbytku třídy se postarat o hladký průběh vyučování.

Celý text naleznete v dnešním vydání MF DNES
Kategorie: Česká škola

Konference GOAL - Kariérové poradenství pro dospělé v rámci projektu GOAL (Guidance and Orientation for Adult Learners)

20 Listopad, 2017 - 06:30
Cílem konference je prezentovat výstupy mezinárodního projektu GOAL (Erasmus +), mimo jiné i otázky týkající se využití projektových výstupů na tvorbu politik v oblasti kariérového poradenství v České Republice.


Řešitelem projektu na národní úrovni byl Národní ústav pro vzdělávání. Kromě České Republiky bylo zapojeno celkem 8 partnerů - Nizozemsko, Belgie, Turecko, Island, Litva, Slovinsko a zástupci Institutu pro vzdělávání z Velké Británie jako mezinárodní evaluátor výstupů.

Projekt GOAL byl orientován na poskytování kariérového poradenství dospělým osobám se ztíženým postavením na trh práce, zejména na nízce kvalifikované osoby. V rámci projektu byl vybudován model poradenských center, který byl ověřen ve dvou regionech: v Olomouckém a Ústeckém kraji.

Další informace a možnost registrace naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Začíná přehlídka škol

20 Listopad, 2017 - 06:00
Jak si vybrat nejvhodnější studijní obor, jak se zorientovat v bohaté nabídce středních škol nebo jaká povolání mají největší šanci na trhu práce – s tím pomůže 22. ročník přehlídky středního a vyššího odborného školství Schola Pragensis. Akce proběhne od 23. do 25. listopadu v Kongresovém centru Praha a zúčastní se jí 151 vystavovatelů. Informuje deník Právo.

Schola Pragensis je určená nejen žákům 8. a 9. tříd základních a speciálních škol, ale i široké veřejnosti. Vstup je zdarma.

Celý text naleznete v dnešním vydání deníku Právo
Kategorie: Česká škola

Stránky